Nezávislost Katalánska: Dilema pro Španělsko, ale také pro Evropu

Miroslava Pěčková ve svém nejnovějším blogu připravila analýzu pozice Katalánska a Španělska.

• Katalánské snahy o rozšíření své autonomie a o dosažení nezávislosti nejsou ničím novým. Avšak po referendu, které se konalo prvního října, dosáhly tyto snahy zcela nových rozměrů. 
• Jak víme, Katalánské referendum za nezávislost bylo již před jeho uskutečněním prohlášeno za protiústavní. Španělská vláda varovala, že toto referendum nebude akceptováno a pokud se uskuteční, bude to mít následky. V den referenda byli však voliči konfrontováni pravděpodobně příliš brutálním zásahem ze strany španělských policejních sil.
• Navíc tím, jak se následně v médiích začaly šířit fotografie španělských policistů násilně bijících neozbrojené civilisty ve volebních základnách a plenících volební místnosti, Španělsko nechtěně potvrdilo argumenty katalánských aktivistů za nezávislost o španělském útlaku, což v konečném důsledků jen vystupňovalo napětí mezi Španěly a Katalánci.

Navíc je nutné poukázat na to, že samotná katalánská veřejnost je v této otázce rozdělena. Podporovatelé nezávislosti organizují protesty, vystavují katalánské vlajky na svých balkonech (s čím jsem se setkala během své návštěvy Barcelony minulé léto a rozhodně jsem byla překvapena jejich obrovským množstvím), vytvářejí kampaně a videa, která následně sdílí na sociálních sítích. Naproti tomu odpůrci této myšlenky jsou mnohem méně slyšet.

Unie taktéž odmítá být součástí španělsko-katalánských jednání o autonomii nebo o nezávislosti. Její pozice je naprosto pochopitelná, jelikož všechny státy unie uznávají Španělsko jako jednotnou a suverénní entitu, která je jejich důležitým politickým partnerem, a proto nechtějí zasahovat do jeho vnitřních záležitostí.

Článek 155 španělské ústavy nezruší katalánskou autonomii jako takovou – jenom ji omezí do doby, kdy proběhnou nové volby. Bez ohledu na to, jak španělská vláda vysvětlí výběr této takzvané jaderné možnosti, její logika je v podstatě paradoxní. Zjednodušeně řečeno, Madrid chce odstranit legálně zvolenou vládu jenom proto, že s ním nespolupracuje tak, jak by si to představoval a doufá, že na její místo usedne více vyhovující následník.

Celý článek si můžete přečíst na serveru iHned.cz

Miroslava Pisklová
Projektová manažerka

Expertiza: Evropská bezpečnost a obrana, hybridní hrozby, transatlantické vztahy, slovenská domácí a zahraniční politika