Eseje: The Prague Spring and the 1968 Warsaw Pact Invasion of Czechoslovakia in an international context
Rick Fawn, Andrea Petö, Zuzana Poláčková a Michal Vít sepsali v návaznosti na naší konferenci ''The Prague Spring and the 1968 Warsaw Pact Invasion of Czechoslovakia in an international context'' eseje, které jsou nyní k dispozici
V jádru velkých příběhů a zásadních událostí – lhostejno, zda osobních, národních či globálních – se často skrývá téma boje s nepřízní osudu a neztrácení naděje. Není náhodou, že konec druhé světové války a zejména studené války doprovázely proklamace o „konci historie“ a víra v utopistickou představu, že naděje po zdánlivě nekonečném zápasu definitivně zvítězila.
Je proto snadné, ba dokonce lidské, nahlížet na události v Československu v srpnu 1968 jako na jedno z dočasných klopýtnutí v rámci jinak nezastavitelného vítězného postupu svobody, demokracie a s nimi související naděje.
Z hlediska tehdejší naděje však srpnová invaze přinesla definitivní konec. Československá populace mohla jen bezmocně přihlížet, jak tanky drtí nejen dlažbu na Václavském náměstí, ale také veškeré snahy o získání svobody a nezávislosti, jsouce vyslány velmocí, která považovala lidská práva, svobodu a demokracii za své úhlavní nepřátele. Několik generací bylo rázem odsouzeno žít pod cizím jhem a bez vyhlídky na změnu. Děti se rodily do světa, kde namísto nedotknutelných lidských práv platilo pouze právo silnějšího. Trvalo více než dvacet let, než sametová revoluce na tomtéž náměstí opět vykřesala plamen naděje.
Od té doby se mnohé změnilo. Česká republika se stala nezávislou zemí, dosáhla dosud nevídané úrovně svobody a prosperity a vyvinula se v plnohodnotné demokratické zřízení a platného člena mezinárodního společenství. Je proto nepřekvapivé, ba dokonce lidské, že se trauma ze srpna 1968 pomalu odsouvá do nejzazších koutů naší kolektivní paměti a jeho zásadní význam a související ponaučení pomalu, ale jistě schází ze společné mysli.
Od srpnových událostí uplynulo padesát let a mezinárodní světový řád, jehož je nyní Česká republika součástí, znovu čelí nebezpečí ze strany vnějších protivníků, ale také hrozbám přicházejícím zevnitř. Řada evropských zemí, zejména těch postkomunistických, se odvrací od těžce vydobytých hodnot liberální demokracie a přiklání se zpět k autoritářství, proti kterému tak statečně a obdivuhodně bojovaly předchozí generace.
Vzhledem ke kulturním, společenským a politickým turbulencím, které dnes zmítají Evropou, se odkaz Pražského jara společně se svým širším evropským historickým kontextem včetně kulturních, intelektuálních, společenských a politických sil, jež mu daly vzniknout, stává opět velmi živým. Bylo by velkou chybou pohlížet na Pražské jaro jako na izolovaný a lokální fenomén, zejména v kontextu současného společenského vývoje. Toto byl jeden
z klíčových cílů našeho projektu, který přinesl sérii konferencí za účastí expertů pocházejících z různých oborů a evropských zemí a také čtyři eseje z pera uznávaných autorit z oborů politologie a historie, jež by se měly stát povinnou četbou pro každého, kdo se zajímá o československé dějiny či o širší téma transformativních reformistických hnutí.
Soudíme, že je nejvyšší čas se vrátit k odkazu srpna 1968 a znovu objevit cenné historické lekce, jež se v něm skrývají. Doufáme proto, že čtyři texty vzniklé v rámci našeho projektu budou inspirovat k zamyšlení nejen nad srpnovými událostmi, ale také nad naší společnou budoucností, a přispějí ktomu, že plamen naděje, zažehnutý po desetiletích útlaku a utrpení, nepřestane zářit nad Českou republikou ani nad jejím okolím.
Eseje můžete stáhnout pomocí tlačítka PDF napravo od tohoto článku.
Související články
Staroměstské náměstí 4/1
Praha 1 - Staré Město
110 00
tel.: +420 212 246 552
email: europeum@europeum.org
https://www.europeum.org