TA3: A. Lagazzi o zrode novej talianskej vlády

Italové mají novou vládu, nového premiéra, ale staré dluhy. Jak moc zadlužená je Itálie?

Italský dluh je, vzhledem k velikosti země a stále křehkého bankovního sektoru, skutečně téma, které ekonomy nenechává příliš klidné. Podle Eurostatu momentální zadlužení italské ekonomiky dosahuje, pokud se podíváme na oblíbená maastrichtská kritéria – a tedy podíl veřejného dluhu na HDP, 130 %. Maximum konvergentních kritérii je přitom polovičních 60 %. Krom toho italská ekonomika roste stále velmi pomalu. V minulé roce dosahovala 4% růstu HDP, což je nejrychlejší tempo za posledních 4 let. Pokud tento růst srovnáme se dalšími zeměmi OECD v to v letech 2007 až 2017, tak Itálie je jedna z mála zemí, která se nedokázala dostat zpátky na stejné tempo jako před krizí. Obecně za to je italská ekonomika, hned po řecké, jedna z nejproblematičtějších v Unii.

Dokážete si představit, že by Itálie opustila nejen eurozónu, ale dokonce i Evropskou unii?

Nedokážu si takový krok představit. Za prvé bylo vidět již v jednáních o ministrech jakým způsobem prezident Mattarella zabránil (využitím jeho ústavního práva) jmenování ministra financí, který by svým postojem ohrožoval pozici Itálie v Eurozóně. Není pochyb, že žluto-zelená koalice je doposud velmi (jestli ne bezprecedentně) euroskeptická a populistická vláda, ale věřím, že mnoho předvolebních sloganů – jako právě třeba odchod z Eurozóny – byly spíš využity jako emoční argumenty. Jsem si vědom, že mezi voliče například Ligy by se takové tendence našly, ale snad už méně u Hnutí. Těsně před volbami svoje postoje vůči EU Hnutí dost zmírnilo, stejně tak jako v konečném koaličním programu. Dá se to podle mě vysvětlit i tím, že Hnutí převzalo několik procent voličů Demokratické straně, a ti jsou v otázkách Unie rozhodně proti odchodu – spíše vlastní nespokojenost vyjadřují snahou o zmiňovanou reformu Unie. 

Více o nově sestavené italské vládě Giuseppe Conteho a jejím koaličním programem v reportáži TA3 zde.