Česko v mezinárodních vztazích: Lídr, následovník nebo flákač?
Debaty se zúčastnili:
- Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL)
- Ivana Dobešová (ANO)
- Adéla Kadlecová (ODS)
- Marek Ženíšek (TOP 09)
Moderátorem debaty byl náš ředitel Vladimír Bartovic.
Jako první z řečníků měl možnost vyjádřit svůj pohled na současnou mezinárodně-politickou pozici České republiky vicepremiér Pavel Bělobrádek. Ten zmínil dlouhou tradici zasazování se České republiky v otázkách porušování lidských práv, které v jeho očích vždy posouvala Českou republiku na výsadní pozici v globálním měřítku mezinárodní politiky. Dle jeho názoru však nelze spoléhat na pouhou setrvačnost této tradice, ale je potřeba o její zachování aktivně usilovat. Bělobrádek zároveň kladl důraz na nutnost formulovat menší počet konkrétních témat, na která by se Česká republika měla zaměřit a jejichž řešení by ji opět posunulo do společnosti zemí, jež se v lidskoprávních otázkách dlouhodobě angažují.
Ivana Dobešová jmenovala jako původ slábnoucí pozice České republiky na mezinárodní scéně neschopnost současných politických stran adekvátně reagovat na rychle se měnící situaci. Poslankyně ANO zároveň zmínila úspěšné působení České republiky v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), kde, podle jejího názoru, jméno České republiky naopak stoupá.
Adéla Kadlecová, expertka ODS pro evropské záležitosti, se ztotožnila s tvrzením vicepremiéra Bělobrádka o akutním nedostatku úsilí o udržení tradice „soft-power“ České republiky. V návaznosti na revizi Koncepce zahraniční politiky ČR a představení nové Koncepce podpory lidských práv a transformační spolupráce z poloviny minulého roku vyjádřila názor, že Česká republika ztrácí možnost efektivního řešení vybraných problémů kvůli vytyčení zbytečně mnoha cílů.
Místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek formuloval tři základní principy, jenž by měly zajistit České republice místo mezi stabilními hráči na mezinárodním poli. Česká republika podle něj musí: být přirozeně vyhledávaným spojencem, umět předkládat návrhy řešení, jenž by motivovaly k zapojení i další aktéry a nakonec zajistit „čitelnost“ vlastních politik. Právě čitelnosti podle Ženíškova názoru mimořádně škodí současná diskontinuita v zahraničně-politických koncepcích České republiky.
