Příliv migrantů do Evropy - jak velký problém to je pro Itálii?

Současná imigrační krize ve Středozemním moři se začíná vymykat kontrole a hrozí přerůst v humanitární katastrofu, jakou Evropa nezažila od konce 2. světové války. Již od roku 2013 můžeme pozorovat setrvalý nárůst počtu nelegálních imigrantů, kteří se snaží na plavidlech velmi pochybné kvality dosáhnout břehů italských ostrovů Lampedusa a Sicílie. V loňském roce se jednalo o 180 tisíc osob a pro rok 2015 hovoří odhady o více než 300 tisíc migrantů směřujících k italským břehům.

Nedávné utonutí tisíce běženců tak bylo jen dalším varovným signálem, že si s přílivem uprchlíků italské úřady neví rady. Italští politici si stále otevřeněji stěžují na neadekvátní reakci ze strany EU a ostatních členských států. Od října 2013 se italská vláda snažila zastavit příliv uprchlíků pomocí operace Mare Nostrum, která však byla z finančních důvodů na podzim loňského roku odvolána a nahrazena podstatně skromnější operací Triton s měsíčním rozpočtem pouhých 3 milionů eur. Evropská komise sice po mimořádném summitu v pondělí 23. dubna zveřejnila dokument, ve kterém slíbila, že ztrojnásobí finanční prostředky a více spolupracovat s africkými zeměmi, to ale sotva situaci vyřeší a uklidní tak rozbouřené veřejné mínění v Itálii. V některých jihoitalských městech a vesnicích již kvůli velkému množství obětí zmizela veškerá volná místa na tamějších hřbitovech.

Italská politická scéna na celou situaci reaguje postupnou radikalizací návrhů na řešení situace. Jedná se zejména o preventivní unilaterální akce pořádané na území států, ze kterých lodě s uprchlíky vyplouvají. Jako inspirace slouží uprchlická krize v Albánii, kterou Itálie vyřešila v polovině 90. let tím, že systematicky ničila veškeré plavby-schopné prostředky ještě dříve, než se na ně migranti stihli nalodit. Toto krajní opatření však v současnosti Italové nechtějí spustit bez souhlasu a pomoci ze strany ostatních evropských států. Jednalo by se totiž o vojenskou operaci značného rozsahu, na kterou si italská strana sama netroufá.

Celá krize má také destabilizační účinky na domácí politickou scénu v Itálii, kde v posledních měsících zesilují populistické protipřistěhovalecké postoje zosobňované lídrem strany Liga Severu Matteem Salvinim, který volá po jednoduchých řešeních, jak se s imigranty vypořádat. Salvini navrhuje násilím bránit uprchlíkům ve vylodění na italském území a vracet je zpět do zemí, odkud vypluli. Vyzval také, aby lokální politici jeho strany neposkytovali zázemí, ani jinou pomoc přeživším imigrantům. Tato velmi vyhrocená rétorika je bohužel částí italské společnosti přijímána pozitivně (paradoxně v oblastech, které trpí migrační krizí nejméně a které jsou nejvíc citlivé na přítomnost „cizích“ elementů), což z Ligy Severu činí v současnosti třetí nejpopulárnější stranu v zemi s historicky vysokou podporou kolem 15 % voličů.

Pokud se situace okolo přílivu migrantů do budoucna zásadním způsobem nezmění, italská společnost, která se tradičně stavěla k migraci relativně pozitivně, se může dál radikalizovat až do bodu, kdy dojde ke střetu s početnou přistěhovaleckou komunitou na italském území. Je tak zcela evidentní, že Itálie kvůli své vnitropolitické situaci a limitovaným finančním prostředkům sama na řešení problému nestačí, otázkou však zůstává, zdali a jakým způsobem jí budou ostatní státy, potažmo sama EU, schopny a ochotny pomoci.

Originál blogu můžete nalézt na blogu Instutu pro evropskou politiku EUROPEUM na ihned.cz.