Op-Ed | Velkou překážkou v řešení klimatické krize jsou dotované fosilní paliva. Česko a svět se tomu musí postavit

Jednou z největších překážek v řešení klimatické krize jsou fosilní dotace. V Česku se jim ale zatím příliš pozornosti nedostává. Více lidí nejspíš ví o příspěvku na obnovitelné zdroje než o miliardách korun, které se každoročně z veřejných peněz dávají na podporu fosilních paliv, jako je uhlí, plyn či ropa.

Na konci listopadu začne v Dubaji nejočekávanější klimatická konference roku, COP28. Světoví lídři se budou snažit posunout ve vyjednávání o tom, jak snižovat globální emise skleníkových plynů. Společně, efektivně a spravedlivě. A jedním z témat, které bude letos pravděpodobně rezonovat více než v letech předchozích, budou právě fosilní dotace.

Ostatně problému dotací do fosilních paliv se nedávno zavázal věnovat i nový evropský komisař pro klimatické otázky Wopke Hoekstra. Během své řeči před Evropským parlamentem přislíbil zaměřit se na postupné ukončení podpory fosilních zdrojů ze společného evropského rozpočtu.

Pokud by se téma opravdu dostalo do popředí agendy, ať už na mezinárodní, či evropské úrovni, znamenalo by to velký posun kupředu. Ačkoli se téměř všechny země světa na klimatické konferenci v roce 2021 v Glasgow zavázaly k „postupnému ukončení neefektivních dotací na fosilní paliva“, podle dat OECD klesaly globální fosilní dotace během posledních deseti let pouze minimálně; z 1,2 procenta světového HDP v roce 2012 na 0,8 procenta světového HDP v roce 2021. Pak navíc přišel rok 2022 a globální energetická krize, kdy výše podpory fosilních paliv raketově vzrostla až na dvojnásobek hodnoty z roku předchozího.

Nejde tudíž mluvit ani o tom, že ukončení dotací neprobíhá dostatečně rychle. Kvůli mimořádně vysokým cenám energií a snaze vlád o podporu domácích spotřebitelů jde současný trend dokonce zcela proti tomu, co odborníci považují za nutné pro udržení globálního oteplování v relativně bezpečných hodnotách.

Podle Mezinárodní energetické agentury je pro dosažení klimatické neutrality potřeba celosvětově ztrojnásobit výrobní kapacitu obnovitelných zdrojů energie již do roku 2030. Ještě v roce 2021 však šlo celosvětově na podporu fosilních zdrojů dvakrát více peněz než na podporu zdrojů obnovitelných.

Je samozřejmé, že podpora zejména těch nejzranitelnějších domácností v době rekordně vysokých cen energií byla žádoucí z hlediska udržení sociálního smíru. Mnoho vlád však podporu aplikovalo plošně a namísto cílené podpory zateplování, obnovitelných zdrojů a celkového snižování spotřeby energií pouze dorovnávaly drahé tržní ceny, čímž pomohly fosilním korporacím k rekordním ziskům. Odříznutí se od škodlivých fosilních dotací tak nyní bude ještě těžší než před rokem 2022.

Dotování fosilních paliv ze státního rozpočtu je nejen neudržitelné, ale i neekonomické. V době, kdy česká vláda řeší, jak narovnat stav veřejných financí, a navrhuje škrty v zásadních společenských oblastech, jako je vzdělávání či zdravotnictví, nejsou fosilní dotace ospravedlnitelným výdajem.

Spalování fosilních paliv s sebou totiž nese mnoho negativních vedlejších efektů, za které stát dříve či později zaplatí. Předně to jsou již zmíněné emise skleníkových plynů, které způsobují globální zvyšování teploty a s tím spojené jevy jako stále častější sucha, povodně či extrémní výkyvy počasí. Jsou však zodpovědná i za emise dalších škodlivých látek a prachových částic, které mají negativní vliv na kvalitu ovzduší a zdraví lidí. Podle studie vědců z Harvardu může spalování fosilních paliv za smrt každého pátého člověka na světě. V Česku by to odpovídalo 25 tisíc úmrtím ročně. Další statisíce lidí trpí dlouhodobými respiračními potížemi.

Fosilní dotace jsou navíc neefektivní i z ekonomického hlediska. Pokud na jedné straně dáváme výdaje na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie či na adaptaci na klimatickou změnu a na straně druhé nadále podporujeme spalování paliv, která tyto problémy způsobují, nemůžeme mluvit o rozumném hospodaření.

Když se podíváme konkrétně na Česko, tak v roce 2021 (tedy ještě před výrazným zvýšením cen energií) šlo na podporu fosilních zdrojů více než 220 miliard Kč. Pro srovnání, populární dotační program na obnovitelné zdroje a zateplování Nová zelená úsporám má alokaci 39 miliard Kč na období 2021 až 2030 a program pro nízkopříjmové domácnosti Nová zelená úsporám Light má vyčleněné tři miliardy Kč.

Možná ještě větší problém spočívá v tom, že Česko nemá nikde jasně stanovenou definici fosilních dotací a například ve svém Národním klimaticko-energetickém plánu (NECP) počítá s dost úzkou definicí, která řadu důležitých pobídek opomíjí. Víme ale, že v ČR proudí nejvíce dotací stále do uhlí. Následují ropa, diesel a zemní plyn.

Pokud se tedy opravdu chceme přiblížit šanci na omezení oteplování planety na přijatelné míře, je potřeba tyto dotace reálně vyčíslit a přijmout opatření na jejich ukončení. Konference v Dubaji snad poskytne nový impulz se této problematice věnovat.