Mnoho povyku pro nic?

Seznam vylepšení, která se Cameronovi pro své krajany podařilo vydobýt, byl tak dlouhý, že pouze jejich přečtení vyžadovalo patnáct minut. I přes dosažení některých nepopiratelných výsledků je jasné, že se rozhodně nejedná o „zásadní, dalekosáhlé změny“ Evropské unie, o nichž britský premiér mluvil v lednu 2013 ve svém projevu pro Bloomberg. Na počátku vyjednávacího procesu Cameron dokonce doufal ve změnu smlouvy. O tři roky později se jeho rétorika nápadně přesunula od snahy o reformování EU k získání „speciálního statutu“ pro Spojené království. Nejede tak pouze o zklamání pro Británii, ale také o promarněnou příležitost pro EU, která ji mohla využít jako katalyzátor pro hlubší změny.

Paradoxně je základem historického referenda ujednání, které není až tak přelomové a které může být zapomenuto ještě dlouho před tím, než se otevřou volební místnosti.

Paradoxně je tak základem historického referenda ujednání, které není až tak přelomové a které může být zapomenuto ještě dlouho před tím, než se 23. června otevřou volební místnosti. Pouhé dva dny po Cameronově dohodě s EU si pozornost přivlastnil starosta Londýna Boris Johnson, který se veřejně připojil ke kampani pro vystoupení. Experti se shodují, že obsah nového ujednání bude pro výsledek referenda z velké části irelevantní, jelikož se bude rozhodovat na základě osobností a témat, která s vyjednanými změnami vůbec nesouvisí, jako např. národní bezpečnost.

Odborníci také varují, že Británii čeká poměrně negativní kampaň. „I ti, kteří chtějí setrvat, nemají EU v oblibě. Argumentem pro setrvání je, že odchod by byl ještě horší,“ vysvětluje Anand Menon, profesor evropské politiky na londýnské King’s College. Pokud tedy i po červnovém referendu zůstane Británie nadále v Unii, lze očekávat, že jejich vztah zůstane nadále bouřlivý, neboť permanentní řešení je zatím v nedohlednu. Některé konkrétní otázky, jež vedly k referendu (např. migrace), nevymizí. Britská kritika Unie tak bude pravděpodobně nadále pokračovat, zejména pokud Borise Johnsona vynese jeho euroskepticismus do čela Konzervativní strany.

Některé konkrétní otázky, jež vedly k referendu (např. migrace), nevymizí. Britská kritika Unie tak bude pravděpodobně nadále pokračovat.

Jakkoliv je tento vývoj znepokojující pro všechny přívržence setrvání Británie v EU, není toho příliš, co by proti tomu mohli dělat; spíše naopak. Po měsících horečných vyjednávání a snaze najít společnou řeč již EU nemá, čím více přispět. Evropské instituce by se samy o sobě měly vyvarovat zasahování do vnitřních záležitostí Británie, jelikož pokusy o ovlivnění referenda by mohly být kontraproduktivní. Koneckonců argumenty, proč by Británie měla v Unii setrvat, jsou již všeobecně známy. Británie byla nepostradatelným členem klubu nejen díky své podpoře evropské integrace od samého počátku, ale také pro svoji váhu na mezinárodní scéně či ekonomickou a vojenskou sílu. Vzhledem ke své oddanosti liberální demokracii se navíc nyní, v době vzestupu populismu a konservativismu v některých částech EU, stalo její místo ještě zásadnější. Jednu možnost, jak ovlivnit výsledek referenda, však Unie přeci jen má – nadnést onu zásadní otázku, jak by pro Británii vypadala alternativa ke členství v EU.