Mírová vyjednávání v Ženevě byla přerušena kvůli neústupnosti a nesmiřitelnosti jednotlivých stran. Zatímco Saudská Arábie zůstává zatvrzelá v otázce složení opozičních skupin, Damašek se svými spojenci odmítá přijmout Vysoký národní výbor (HNC), vytvořený pod záštitou Rijádu, jako přijatelnou opoziční delegaci a soustavně se pokouší dosadit do vyjednávání svou vlastní „opozici“.

Evropská unie má potenciál tuto konferenci nasměrovat k úspěšnému konci, lépe řečeno musí tak učinit, chce-li zakročit proti kořenům teroristické hrozby a uprchlické krize. Vzhledem k tomu, že hlavní důvod pozastavení vyjednávání pramení ze snah některých hlav státu posílit vlastní moc a využít vnitřní nestability, musí EU pomoci při hledání politické shody v Sýrii, jež je nezbytná k zajištění stability celého regionu. EU tedy má svoji roli v rámci vyjednávání Mezinárodní skupiny pro podporu Sýrie, bude však muset ukázat kuráž a solidaritu.

V první řadě by EU měla začít jednat s Ruskem, nad nímž má paradoxně největší moc. Klesající ceny ropy a plynu dostaly Moskvu do tak špatné ekonomické pozice, že Bezpečnostní rada Ruské federace považuje současnou rozpočtovou nerovnováhu za hlavní strategickou hrozbu. Ruský rozpočet je ve skutečnosti postaven na ceně $50 za barel ropy, současná cena se však pohybuje pouze okolo $30. Sociální důsledky této ekonomické krize jsou tak závažné, že ohrožují tichou dohodu mezi Putinem a jeho populací: větší prosperita za cenu menší svobody. Počet Rusů žijících pod úrovní chudoby se mezi lety 2014 a 2015 zvýšil o dva procentní body

Současná situace tedy přispívá k vytváření tlaku na Moskvu, aby provedla požadované kroky v rámci syrské krize. Rusko musí přestat podporovat Damašek v upřednostňování vojenských nástrojů a zabránit mu v nekontrolovaném bombardování syrského obyvatelstva, což jsou hlavní předpoklady opozice pro zahájení jednání. Pro tento účel by EU měla znovu navázat politický kontakt s Ruskem skrze znovu začlenění Ruska do G8 a obnovení EU-ruského summitu. Na druhou stranu by si však Unie měla ponechat svůj ekonomický tlak až do chvíle, kdy bude dosáhnuto uspokojujícího pokroku. Moskva uvedla, že ji mezinárodní sankce ve skutečnosti stály v roce 2015 $25 miliard. Kombinace obou opatření by tedy měla donutit Moskvu k postupnému snížení jejího zapojení v konfliktu, které je mimo jiné velice finančně náročné.

EU by dále měla využít íránského ekonomického oslabení. Ajatolláh Chameneí usiluje o znovu oživení ekonomiky, aby po 10 letech mezinárodních sankcí posílil domácí společenský mír. Teherán tedy potřebuje přímé zahraniční investice (PZI) k nastartování růstu, které mohou v důsledku přetrvávajících sankcí ze strany USA přinést pouze podniky EU.

Rozhodující političtí činitelé EU by tedy měly donutit Ajatolláha, aby zaujal konstruktivnější pozici v syrském konfliktu. Ačkoli tento úkol není jednoduchý, je proveditelný, především podaří-li se přesvědčit Moskvu, že Írán je jediným obráncem Bašára al-Asada.

Bez mezinárodní podpory už tedy Damašek nebude moci upřednostňovat vojenské zásahy a bude nucen zaujmout smířlivější postoj, zejména co se týče pozice HNC. Realitou však zůstává, že už odmítl uznat dvě islamistické skupiny (Jais al-Islám a Ahrar al-Sham), přestože jejich vojenská síla z nich dělá klíčové články pro dosažení klidu zbraní, který je nezbytný pro zavedení dočasné vlády a následné zorganizování demokratických voleb.

Pokud však vezmeme v úvahu logiku hry s nulovým součtem, která pohání veškeré dění na Blízkém východě, měla by se EU vyvarovat řešení upřednostňující Rijád před Teheránem. EU tedy musí předejít situaci, kdy by saudské zásahy měly příliš velký dopad na vyjednávání. Rijád byl obviněn zvláštním vyslancem OSN pro Sýrii z přílišné kontroly opoziční skupiny a tedy z maření snah směřujících k dosažení diplomatického řešení situace v Sýrii.

Pro naplnění tohoto cíle by Unie mohla využít ministerské setkání EU-GCC (Rada pro spolupráci arabských zemí v zálivu) a dát tak Rijádu požadovaná bezpečnostní ujištění. Navíc jako jeho hlavní obchodní partner má EU dostatek způsobů, jak na monarchii zatlačit. Rijád si skrze širokosáhlé bratříčkování zajistil společenský mír co se týče ropného příjmu, nicméně momentálně čelí složité ekonomické situaci, která ohrožuje jeho politiku blahobytu (např. v důsledku $98 miliardového deficitu zvýšila vláda v roce 2015 cenu maloobchodního benzínu o 50%).

Na závěr je tedy zřejmé, že Evropa disponuje nezbytnými prostředky a má tudíž i odpovědnost zahájit nové politické vyjednávání v otázce Sýrie. Nikoli pouze proto, aby ukončila konflikt, který si už vyžádal stovky tisíc obětí, ale také aby posílila svou vlastní bezpečnost. Jak nedávno ukázaly útoky v Paříži, uprchlická krize a džihádistický terorismus, vyprovokovaný především chaosem v Sýrii, tyto jevy představují nejvážnější hrozbu pro evropskou bezpečnost a jednotu. Evropská unie bude muset prokázat vysoký stupeň porozumění regionální dynamice na Blízkém východě a upřednostnit dlouhodobou politickou vizi před krátkodobými ekonomickými zájmy.

Blog byl původně publiková na webu iHned.cz.