Brief o COVID-19: Reakce EU na COVID-19: Princip subsidiarity fungoval, nyní je ale čas na změny

• Zásada subsidiarity je mezi českými euroskeptickými politiky poměrně oblíbeným tématem. Často mluví o tom, že Evropská unie nepotřebuje větší pravomoci, protože členské státy EU mohou dostatečně dobře provést stejné věci bez společného postupu EU, nebo přímo tvrdí, že nové pravomoci by mohly ohrozit národní suverenitu. Je však paradoxem, že jakmile se objeví problém, k jehož řešení EU pravomoc dostatečnou nemá, obviňují ji z nekompetentnosti.​

Obecně platí, že nejcitlivější oblasti dotýkající se národní suverenity, jako je zdanění, sociální věci, obrana nebo zahraniční politika, zůstávají převážně v pravomoci členských států EU. Cílem národních vlád není mít v těchto oblastech politiky účinné evropské řešení, ale zachovat nad nimi svrchovanou kontrolu (což znamená, že členské státy se zdráhají přenášet pravomoci na EU úroveň), a pokud ano, tak pouze stanovovat velmi obecná pravidla. Například je možné říci, že harmonizace daní by výrazně zlepšila transparentnost a efektivitu jednotného trhu, přesto vesměs všechny členské státy blokují jakoukoli dohodu o této otázce.

Podobně členské státy nikdy před příchodem nemoci COVID-19 nesvěřily EU odpovědnost za oblast veřejného zdraví a zdravotní péče. Jejich občané pouze očekávali, že jejich národní vlády budou poskytovat vysoce kvalitní zdravotní péči, ale zároveň nebyli ochotni významně dotovat nemocniční péči v jiných chudších evropských státech. Totéž platí pro reakce na závažnou zdravotní krizi. Národní vlády se nezajímaly o ochranu občanů další členských států EU, ale soustředily se hlavně na bezpečnost svého vlastního obyvatelstva. Společná evropská reakce, jako je například plošná karanténa, by tak byla pravděpodobně politicky neproveditelná.

Z těchto důvodů EU nemohla jednat jako hlavní aktér organizující lékařskou reakci na krizi COVID-19, protože její institucionální rámec a pravomoci byly vybudovány pro jiné situace, než je současná pandemie. Zásada subsidiarity fungovala dobře v „mírových dobách“, nikoliv pak pro boj proti pandemii typu COVID-19. Je tedy možné, že bychom v budoucnu mohli být svědky změn v koordinaci zdravotní politiky EU.Je pravda, že rozvinutější členské státy prostřednictvím politiky soudržnosti nepřímo přispívají ke kvalitě systému zdravotní péče ve znevýhodněných regionech, ale tyto finanční transfery jsou ve srovnání se situacemi, kdy by EU měla jednotnou politiku zdravotní péče velmi malé.

Celý text si můžete přečíst skrze tlačítko PDF vpravo.