Komentář: Zpráva o stavu Unie 2018

V loňském projevu o stavu Unie předseda EK Jean Claude Juncker prohlásil, že vítr duje do evropských plachet. Za poslední rok se však Evropská unie neposunula příliš rychle kupředu. Na jednu stranu lze ocenit, že Evropská komise plní úkoly, které si zadala a přichází se svojí představou, jak by se měla v různých oblastech evropská integrace vyvíjet. Pozitivní byla také změna postoje Evropské komise k rozšiřování Unie. Na druhou stranu se zdá, že je Evropská unie zaseknutá na místě a nedokáže se pohnout kupředu. Nejviditelnější je její neschopnost dosáhnout řešení reformy azylového systému a dublinského nařízení. Shoda neexistuje ani v oblasti reformy Eurozóny a největší střet různých zájmů nás ještě čeká při vyjednávání o rozpočtu na období po roku 2020.

Jaká je tedy dnes situace? Ano, vítr ještě pořád duje do evropských plachet, ale slábne. Evropě se stále daří ekonomicky a nikdy v ní nemělo zaměstnání více lidí než v současnosti. Zdá se však, že nejsme schopni tyto ekonomické úspěchy přetavit ve spokojenost lidí. Naopak větší a větší frustrace obyvatel, zvyšuje podporu radikálních stran v mnoha zemích, ve všech koutech Evropy. Také vnější prostředí se neustále zhoršuje. Nevypočitatelnost amerického prezidenta a otevřená agrese Ruska Evropu ohrožují stále více a více.  Hrozí, že vítr, který Evropě duje do plachet se může kdykoli obrátit.

Zdá se, že president Juncker a jeho Komise si toto uvědomují zcela zřejmě. Zpráva o Stavu Unie, kterou Juncker přednesl před poslanci Evropského parlamentu vyzývá k urychlení reformy Unie, pokud je ještě příznivá doba. Unie musí po odchodu Velké Británie nejen udržet ale dokonce i posílit svoji jednotu a kohezi, aby ustála těžké časy, které zcela jistě přijdou a aby již žádné další odchody nebyly.  Junckerově komisi zbývá poslední rok existence, času na dohodu může být mnohem méně. Kupodivu k dohodě toho není potřeba zase až tolik, jenom si uvědomit, že síla a odolnost Evropy vůči vnějším hrozbám je přímo úměrná její jednotnosti a také, že žádná členská země Evropské unie nebude lépe prosperovat, pokud bude EU jako celek oslabována.

Je zajímavé, že část věnující se obraně je umístěna v kapitole „Evropská suverenita“. Je jasné, že Komise vzala v potaz varování evropských lídrů o snížené vůli USA být aktivní v určitých oblastech a dostát svým mezinárodním závazkům. Svou roli určitě také hrála složitá jednání předsedy Junckera s prezidentem Trumpem. Ačkoliv název kapitoly je celkem explicitní a novátorský, samotná kapitola neobsahuje nic, co bychom již nevěděli. To je ovšem velmi dobrá zpráva: znamená to totiž, že iniciativy započaté současnou Komisí (Evropský obranný fond a Stálá strukturovaná spolupráce) fungují dobře a jsou plně rozvinuty. Jelikož tyto projekty jsou na evropské poměry velkým skokem kupředu, je znakem realistického uvažování, že Zpráva o stavu unie neobsahuje žádné další plány k implementaci. EOF a PESCO tedy zůstanou zásadním odkazem současné komise a ponechají otevřené dveře svým nástupcům – vyřešit mohou např. otázku financování společných misí nebo využití evropských Battlegroups. Na novou komisi také zbyde otázka rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, které se může stát velmi výbušným tématem.

Jedním z nejkonkrétnějších návrhů posledního projevu předsedy Junckera bylo zbavit se systému letního času v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu a veřejné konzultaci podporující změnu, která přilákala největší pozornost v unijní historii. To dalo Junckerovi legitimní impulz k tomu, aby prosazoval změnu – obzvlášť pokud je podporována faktem, že jeho komise má nyní poslední možnost implementovat změnu, která by získala uznání evropské společnosti. Každopádně návrh na přenechání konečného rozhodnutí o provádění změny času členským státům vyvolává pochybnosti.

Evropská komise interpretuje toto rozhodnutí jako příklad Junckera, který se rád ujímá velkých témat, a nechává na členských státech, aby se rozhodovaly jak uznají za vhodné, v souladu se zásadou subsidiarity. Panuje však mezi členskými zeměmi shoda, pokud jde o časovou změnu? Evropská unie se již rozprostírá přes tři časová pásma, a teoreticky by jich mohlo být až šest – pokud se státy nebudou schopné sjednotit. To vytváří potenciál pro podstatné narušení dopravního a podnikatelského sektoru, čemuž by se Juncker rozhodně chtěl vyhnout.

Časový rámec změny je též náročný. EU by byla v dobrém postavení, aby tuto změnu nyní provedla, a to na základě výsledků konzultací a usnesení Parlamentu – má na to kompetence a legitimitu. Junckerovým plánem je však podpořit konzultace na vnitrostátní a unijní úrovni, aby se zajistilo, že členské státy přijmou teprve harmonizované řešení. Zatímco subsidiarita zůstává aktuální politickou debatou, zdá se, že v otázce časové změny v Evropě by byl prospěšný jednotný evropský přístup.

Předseda Evropské komise Juncker zahájil svůj projev o stavu Unie tím, že připomněl desáté ‚výročí‘ ekonomické krize z roku 2008, a představil několik příkladů ze současné ekonomické situace Unie do pomyslného kontrastu s tímto slavným rokem: ‚ekonomický růst 21 po sobě jdoucích čtvrtletích, nárůst pracovních možností ‚s téměř 12 miliony vytvořených pracovních míst od roku 2014‘; důraz byl kladen i na zaměstnanost, kterou uvedl jako momentálně nejvyšší v historii. Míra nezaměstnanosti mladých lidí pak – přes fakt, že je na 14,8 % ‚stále příliš vysoká‘ – je na své nejnižší úrovni posledních 18 let. Dále, navazujíc na svůj loňský projev, zdůraznil význam Unie jako obchodní moci, která vyváží nejen zboží, ale i vlastní hodnoty a standardy.

Po taktním naznačení citováním Lehman Brothers, protekcionistický terč Junckerovy kritiky byl jasný. Unie přebírá štafetu po Spojených státech amerických, aby ‚pracovala pro mír, obchodní dohody a stabilní měnové vztahy‘. V rámci onoho pomyslného běhu ve jménu multilateralismu a volného obchodu plánuje Juncker předávání štafety dál bratrskému kontinentu Evropy – Africe. Zde Juncker podotkl současnou významnou roli EU jakožto hlavního příjemce afrického exportu, který předběhl jak Čínskou lidovou republiku, tak Spojené státy americké.

V rámci Junckerova návrhu kontinentální dohody o volném obchodu je pozornost v Africe také věnována Číně, vůči které existuje pro další Komisi dvojitá strategie, kterou implementovat: (1) soupeření s již působící a poměrně silnou rolí Pekingu v Africe, současně s (2) balancováním (in)aktivity Trumpa a zajištění chodu otevřené světové ekonomiky prostřednictvím spolupráce s Čínou. Celkově, aby se EU úspěšně stala nezbytnou složkou globálního obchodního mechanismu, Juncker svému nástupci připomněl úlohu eura jakožto globální měny, která vyžaduje podporu silnější hospodářské a měnové unie a vyzývá k rychlejšímu přijetí souvisejících legislativních návrhů – na domácí i mezinárodní úrovni.

Juncker přednesl svůj projev o stavu Evropské unie jen pár týdnů po konci výjimečně horkého a suchého létá, které způsobilo ve státech EU od Švédska po Řecko škody za miliony eur. Proto bylo překvapením, jak málo prostoru se v něm změnám klimatu dostalo.

Ačkoli Juncker ujišťoval, že Evropa chce po sobě „zanechat zdravější planetu pro budoucí generace“, nezmínil už žádná konkrétní opatření, jimiž bychom toho měli dosáhnout. Stejně nevyužil této vhodné příležitosti k tomu, aby předestřel hlavní body nové evropské dlouhodobé strategie na snižování emisí, jež má být odhalena v listopadu. Bez konkrétních cílů je jakákoliv diskuze o boji proti změnám klimatu prázdná a letošní Junckerův projev obsahoval těchto konkrétních oznámení ještě méně, než ty z předchozích let.

Jedna zmínka si ovšem zaslouží vyzdvihnout. Juncker podpořil návrh komisaře pro energetiku, který chce zvýšit cíl na snižování emisí na 45 % do roku 2030. Jedná se o více ambiciózní cíl, než jaký si přeje mnoho členských států, avšak pro efektivní zpomalení globálního oteplování je to stále nedostačující. Celkově se zmínky o klimatu snadno ztratily mezi tématy, kterým byla v letošním projevu dána vyšší priorita.