HN: Pomýlený dějepis podle Zemana
Hospodářské noviny zveřejnily komentář Martina Michelota, ve kterém se věnuje Zemanově promarněné příležitosti podpořit česko-francouzské vztahy.
- Prezident Miloš Zeman promarnil příležitost podpořit česko-francouzské vztahy.
- Místo toho je jen poškodil svými provokacemi.
- Zlehčuje společnou historii vztahů nejen mezi těmito dvěma zeměmi.
Minulý týden měl pro prezidenta Miloše Zemana výrazné francouzské aroma. V ústech těch, co sledují česko-francouzské vztahy, ale zanechal spíše velmi nepříjemnou pachuť. Pro ně byl totiž tento týden důkazem toho, jak je politika v České republice složitá a neprůhledná. Vzhledem k tomu, že prezident 13. července slavnostně odhalil v centru Prahy bustu Francoise Mitterranda a hned následující den slavila Francie státní svátek (dobytí Bastily), měl Zeman vzácnou příležitost položit nové základy česko-francouzských vztahů. Namísto toho se mu podařilo rozvířit další spory a kontroverze, když vypíchl rozdíly, jež panují mezi jeho vlastním pohledem na výzvy, kterým čelí Evropa, a postoji Francie.
Když u příležitosti odhalení busty prezidenta Mitterranda hovořil s novináři, prezident Zeman bez obalu prohlásil, že si myslí, že se "blíží doba, kdy budeme muset povolat armádu k ochraně našich státních hranic"a že při tom bude třeba rozlišovat mezi ukrajinskými imigranty a těmi, kteří přicházejí z Afriky a Středního východu. S tím, že ti první "jsou nám kulturně bližší", "jsou ochotni pracovat" a "nechtějí žít pouze ze sociálních dávek". Takováto slova z úst prezidenta Zemana už vyvolávají jen malé překvapení. Ale skutečnost, že uznal za vhodné je pronést poté, co uctil památku prezidenta Mitterranda, který udělal pro zlepšení podmínek a práv legálních přistěhovalců do Francie více než kterýkoli jiný prezident a který se vryl do paměti Čechů za to, jak při své návštěvě Prahy v roce 1988 zorganizoval snídani se zdejšími politickými disidenty, vyvolává pochyby, zda Zeman rozumí a chápe francouzskou historii a tradici této země v přijímání imigrantů.
Využívat vzpomínky na Mitterranda ke zveřejňování takovýchto vzkazů těžce poškozuje vřelost a zdraví česko-francouzských vztahů. A také to zlehčuje společnou historii vztahů nejen mezi těmito dvěma zeměmi, ale i mezi tím, co se zdá být největším zdrojem Zemanova pohrdání − mezi levicovými a socialistickými politiky v Evropě. Zeman byl 14. července pozván na francouzskou ambasádu, aby se podílel na oslavách česko-francouzského přátelství, namísto toho se rozhodl provokativně oslovit dav nářky nad tím, že ambasáda by měla být ozdobena bustou generála Charlese de Gaulla. A podpořil to výčtem argumentů, proč považuje de Gaulla za lepšího státníka než Francoise Mitterranda.
Prezident Zeman pak shromážděným lidem osvětlil i svůj pohled na ministerského předsedu Edouarda Daladiera, francouzského politika, který v září 1938 podepsal nechvalně známou mnichovskou dohodu. Haněl tohoto politika a označil ho za symbol zbabělosti v politice.
Po kázání o tom, jaké morální hodnoty by měli mít političtí vůdcové, prezident Zeman přirovnal zbabělé Daladierovo podrobení se Němcům v Mnichově k obecnému chování evropských lídrů v boji proti islámskému terorismu. To, že je prezident Zeman schopen srovnávat osudné okamžiky historie se současným pocitem ohrožení ze strany islamistů, a dokonce položit na stejnou úroveň předválečný nástup národněsocialistického hnutí a hrozbu, kterou nyní ztělesňuje radikální islám, ztělesňuje nebezpečný a zkreslený pohled na historii, který může přispět k tomu, že se jednotlivé národy začnou stavět proti sobě a že dojde k většímu izolacionismu Česka a jeho uzavření před globálním vývojem.
Přesně před sto lety bojovaly československé legie na severu Francie a utrpěly při tom velké ztráty. Tyto boje jsou jedním z nejsilnějších důkazů československo-francouzského přátelství a společné historie těchto zemí. V době, kdy to vypadá, že se od sebe začínají vzdalovat názory Francie a České republiky na témata, která jsou zásadní pro jednotu Evropské unie, jako je podpora Řecka nebo problémy týkající se přijímání politicky a ekonomicky motivovaných žadatelů o azyl, existuje reálná potřeba, aby pokračovaly vzájemné diskuse, jež by měly omezit následky způsobené slovy prezidenta Zemana.
Pouze takovými kroky lze přispět k potřebnému zklidnění politického dialogu o těchto problémech.