Bez změn v zemědělství se emise skleníkových plynů nesníží

Ve čtvrtek 8. srpna 2019 představil Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) zvláštní zprávu o vztahu změn klimatu a půdy. Hlavními zkoumanými oblastmi byl dopad klimatické změny na zemědělství, lesnictví a produkci potravin.

Největší zájem na vytvoření této zprávy měly rozvíjející se země, kde lidé již několik let pociťují dopady klimatické změny na své zemědělství, které je pro ně často nejdůležitějším zdrojem obživy. Ovšem obsah zprávy se dotýká i rozvinutých zemí, mezi něž patří i Česká republika, jelikož problémy spojené s postupující změnou klimatu, jako je například vzrůstající sucho, budou mít dopad na zabezpečení dostupnosti potravin po celém světě.

Půda a klima jsou spolu provázány dvěma směry. Změny, které v atmosféře probíhají, mají negativní efekty na stav a kvalitu půdy. Ve stejnou dobu správné hospodaření s půdou a lesy může pomoci klimatickou změnu zmírňovat (půda a lesy mohou zpětně pohltit až třetinu emisí skleníkových plynů, které se do atmosféry vyloučí). Zatím ovšem lidská činnost půdu spíše degraduje a lesů se zbavuje a tím klimatickou změnu zhoršuje.

Podle zjištění vědců jsou v současné době zemědělství, lesnictví a další využívání půdy lidmi zodpovědné za 23 % procent všech světových emisí skleníkových plynů. Pokud navíc započítáme celý proces výroby, skladování, přepravy a distribuce potravin, zvýší se číslo na 37 % všech emisí (a do roku 2050 toto číslo ještě značně poroste). Přitom 30 % všech vyprodukovaných potravin na světě se vyhodí. Pokud se nyní hospodaření s půdou a potravinami nezmění, bude tento sektor v budoucnu představovat z hlediska emisí velký problém.

Podle zprávy také lidé svojí činností nyní ovlivňují více než 70 % plochy zemské pevniny a 70 % celkové spotřeby sladké vody na planetě je využito právě pro zemědělství. Spotřeba vody na zavlažování se od roku 1961 zdvojnásobila, zatímco počet lidí žijících v oblastech postižených desertifikací stoupl za tuto dobu o 300 %. Hlavní zásluhu na tom má vzrůstající spotřeba masa na hlavu, která se od 60. let 20. století zdvojnásobila a se kterou jsou spojeny další problémy, jako například snižování rozmanitosti pěstovaných zemědělských plodin (přes 60 % úrody tvoří pouze 4 plodiny – rýže, kukuřice, pšenice a sója – užívané zejména jako krmné plodiny pro dobytek). Tato data ukazují obrovský význam zemědělského sektoru, který se tak stává vedle energetiky, průmyslu a dopravy hlavním producentem skleníkových plynů.

Pokud chceme udržet globální růst teploty na maximálně 1,5°C a zajistit, že i v budoucnu budou mít obyvatelé země dostatek potravin, musí nutně dojít ke změně hospodaření s půdou a lesy.

Půdě by pomohlo snížit nápor, který je na ní vyvíjen současným stylem zemědělství – například snížením využívání chemických hnojiv, obnovením organické hmoty v půdě či zavedením opatření na zadržování vody v krajině. Zásadní bude odklon od průmyslového zemědělství a zavedení zemědělství udržitelného. V tomto ohledu bude například v Evropě důležitá reforma Společné zemědělské politiky a nastavení dotací pro zemědělce tak, aby udržitelný způsob zemědělství podporovaly. Na individuální úrovni pak tlaku na půdu pomůže omezení plýtvání s jídlem, konzumace lokálních potravin a omezení spotřeby masa, zvláště toho z velkochovů.

Kateřina Davidová